Po kotároch kolem dědiny

25.10.2009 21:09

Po kotároch kolem dědiny

 

Inu jak každý kdo dokáže hledat a číst v kaledářoch tak ví kdy je jaký svátek třebas aj ten státní. A to potěší, když se tento den státem potvrzeného volna spojí s víkendem. To je pak radosti z volných dní dvojnásobná. Ano i letos nastalo toto splynutí. Stalo se tak v době 28. září. Jo ale co se třema dňama volna? Toť otázka. K moři? Do místní pivnice? Za tím pánem co přiletěl na návštěvu z daleka?

 

Tip padnul na trochu fyzicky náročnější pohyb než je povalování f postelisku. Po malém uvážení se Liduška, J@rek a já Bombášisko rozhodli, že bychom jeden den si zašli neborůvkové knedliska na Kohútku a druhý něco pojezdili na kolcoch.

 

     V sobotu jak bylo předesláno, se naše skupina vyhrnula z Lidčo-Lidečka směrem na Kohútku a Portáš. Pravda, že po menším raním zmatení jazyků, pochodových tras a startovního času jsme sa jako celek potkali pod Pulčinama. Počasí předestíralo pěkný den. Alespoň pro některé.

 

Jak místní lidé ví tak celá trasa se pochoduje za společnosti červené značky. Z Pulčin na Radošovské sedlo, na Makytu, do ďůry Papájského sedla, do malého kopečka na Krkostěnů a s tama na Kohútku a Portáš. Na papíře jen pár pojmů. Avšak skutečnost bývá trochu jinčí. Pro ty míň připravené i úděsná. Povětšinů bylo cítit po okolních hvozdech jak medvědě tak prej aj nějaké ty parohaté krá... ne, koz... ne, jo jeleně. Podle lovčího J@rka. Pro jistotu sem měl trektyčky ve střehu, J@rek stativ aj s foťákem a Lidu nožky k úprku. Když sme u toho focení tak aj nějaké fotky byly. Naštěstí sme potkali jenom nějaké cyklisty, kolemjdoucí výletníky a pak asi 80-ti nohé hejno koní. Nic zvláštního se ani neudálo. A fšak ano, kdykoliv pánové jdete s nějakou dívkou na procházku dbejte této rady – nikdy pro zachování svého čistého štítu se nepokoušejte přítelkyni přesvědčit o svém orientačním smyslu a schopnosti bez úhony dorazit do cíle cesty – neb v případě zmýlené vám to může dotyčná partnerka velmi rychle vyčíst a tím si vás notnou chvilku dobírat – tedy pozor na to :-)

 

Jedna z nevýhod této trasy je, že až po Malý Javorník pochodci jdů povětšinů v lese a není příliš mnoho rozhledů po naší pěkné a malebné krajině. Nehledě pak na několik nepodstatných teréních zlomů o kterých se nemusím ani zmiňovat neb nečiní zdatnějším velké problémy a to jsme byli fšeci tři. Co se jedná zvířeny, nebyl zaznamenán nějaký zvláštní druh nebo skupina během celé cesty. Z rostlinné říše by sa dalo říct, že se vyskytovali bukové lesy které v okolí našich dědinek nejsů až tak časté.

 

Po dokomíhání se na chatu Kohútku sme se museli zákonitě odměnit něčím dobrým. Přece dá rozum, že si člověk nedá po dobře vykonané práci něco nedobrého. Alespoň u mňa padlo rozhodnutí na tradiční oprážaný syr, u Lidušky na kohútí knedlíčky s haferami a J@rek ani nevím...skléroza prostě :-)Jeden z dojmů mně utkvěl fšak v paměti. Mnoho, mnoho turistů, motocyklistů, dělníků a jiných lidí. Se ví, bylo pěkně a pak komu by se chtělo sedět doma. No a nastal večer.

Na závěr neuměleckého popisu bych chtěl poděkovat taťkovi od J@rka, že nás pochodující odvezl nazpátek do Lidčo-Lidečka.

 

Nastal nedělní den. Druhá polovina pohybovačného víkendu. Opět stejná skupina, ale s jiným cílem a jinými prostředky. Jako cíl dopředného pohybu byl zvolen vrh Klášťov směrem Vizovice, jako pohybovalo bylo použito kolo terénního provedení.

     Pro mnohé je trasa dobře známa nebo alespoň jeho větší část. Pro pořádek směr Lačnov, Vařákovy paseky, Klášťov a pak nazpátek do Pozděchova přes Prlov po státních silnicách 49 a 57 do Lidčo-Lidečka.

 

     Tedkonc sme vystartovali dohromady a včas. Až neuvěřitelné by někteří podotkli. Cesta nám pěkně svištěla pod kolcami jak kozákovi pod koněm široširá step. Kdo ze skupiny chtěl tak aj uhlédl v rychlosti nějaké ty přírodní zajímavosti...vosy v kmeni stromu, pískové lavice na cestě.

 

     Nějaké záludnosti sme na cestě ani nepotkali, o kterých by sme se měli zmiňovat. Pravda je, že se vyskytlo pár výšvihů a sešupů, ale to ať si každý projede sám a zhodnotí podla seba. Jen snad doporučení – pozor na písek na cestě a mějte seřízené brzdy. Jako minulý den tak i teď nebylo příliš panoramatických výhledu do krajiny. Povětšinů cesta vedla lesem nebo křovisky.

 

A to by bylo tak fšecko co sa mně chtělo napsat a zdělit.

 

                                               Bomba v.h.v.r.

 

PS: Doporučení pro rádce – kdyby ste chtěli někdy zorganizovat malů výpravu, i přes noc, doporučuju na Kláťov. Je tu pěkný altánek v kterém se dá i hlava složit při nepřízni počasí. výškový profil cesty není moc těžký a cesta je dobře značená. Jediná nevýhoda je snad voda.

 

 

Zpět